• Tradiční naleziště skelných opálů
    Lokalita: Valeč
  • Černá Halže opět nezklamala
    Lokalita: Horní Halže - černá
  • Známé ametystové naleziště v Kruškách
    Lokalita: Apolena
  • Tentokráte halda štoly č. 4
    Lokalita: Příbram
  • První návštěva na jihočeských lomech
    Lokalita: Rabí
  • Další návštěva na Knetlu
    Lokalita: Krupka (Knetl)
Neaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnoceníNeaktivní hodnocení
 

Kdo chce určovat minerály, musí znát jejich vlastnosti. každý minerál má řadu vlastností, které jsou ve své kombinaci pro daný minerál určující. To znamená, že ke správnému určení minerálu je jich třeba znát co nejvíce. Některé vlastnosti minerálů, třeba tvrdost nebo barva vrypu, se zjišťují snadno a není k tomu třeba žádných nástrojů a pomůcek, nebo pouze snadno dostupných. Naopak zjistit chemické složení minerálu je možné jen pomocí složitého přístrojového vybavení, se kterým laik nedokáže pracovat.

 

·         Krystalové soustavy

Rozličné krystalové tvary lze rozdělit do sedmi krystalových soustav. Rozlišovací znaky těchto soustav spočívají jak v kvalitě krystalových os, tak i úhlech mezi nimi.

Krychlová (kubická) - všechny tři osy jsou stejně dlouhé a stojí na sobě kolmo. Typickými tvary této skupiny jsou krychle, oktaedr, rombododekaedr, dvanáctistěn pětiúhelníkový, ikositetraedr a hexakisoktaedr.

Tetragonální (čtverečná) - tři na sobě kolmo stojící osy, dvě ležící v rovině stejně dlouhé, třetí (hlavní osa) je buď delší, či kratší. Typickými tvary této souměrnosti jsou víceboká prizmata, pyramidy, trapeoedr a dipyramida.

Hexagonální (šesterečná) - tři ze čtyř os ležících v rovině jsou stejnocenné a svírají navzájem úhel 120°; čtvrtá osa je šestičetná, odlišuje se od tří ostatních délkou a je k nim kolmá. Typickými tvary jsou šestiboká prizmata a pyramidy, mimo to dvanáctistěnné pyramidy a dipyramidy.

Trigonální (klencová) - tři ze čtyř os leží v rovině, jsou stejně dlouhé a svírají úhel 120°, čtvrtá osa, trojčetná, stojí k nim kolmo. Osy a úhly odpovídají soustavě šesterečné - rozdíl mezi oběma soustavami leží v prvcích souměrnosti; v protikladu k šesterečné soustavě je u klencové průřez základního tvaru nikoliv šestiboký, nýbrž trojúhelníkový. Typickými tvary jsou trojboká prizmata a pyramidy, klenec a skalenoedr.

Rombická (kosočtverečná) - tři různé osy stojí na sobě kolmo. Typickými tvary jsou základní pinakoid, rombické prizma, pyramida a dipyramida.

Monoklinická (jednoklonná) - ze tří různocenných os stojí dvě na sobě kolmo, třetí je k nim šikmá. Typickými tvary jsou základní pinakoid a prizmata s nakloněnými koncovými plochami.

Triklinická (trojklonná) - všechny osy jsou nestejně dlouhé a vzájemné úhly se různí od 90°. Typickou krystalovou formou je pedion.

 

 

Existují také minerály amorfní, které nevytvářejí krystalovou soustavu. Řadíme mezi ně například hyalit, achát nebo limonit.

 


·         Štěpnost

Jestliže se nám podaří minerál například kladivem rozlomit nebo roztlouct, vzniknou podle druhu minerálu různé kousky s různými hranami. tyto hrany mohou být rovné a hladké, nebo se minerál rozpadne na několik stejných pravidelných kusů. Například galenit se po úderu štěpí na pravidelné drobné krychličky, kalcit na drobné klence. Někdy jsou pro určení minerálu důležité i úhly hran rozštěpených kusů. Například augit se od amfibolu pozná velmi dobře právě podle toho, že jeho plochy štěpnosti svírají úhel takřka přesně 90°, kdežto v případě amfibolu je to zhruba 120°. Štěpnost minerálů vykazuje různé stupně označované od "dokonalé" po "neznatelnou"; posledně uvedený údaj znamená, že štěpnost sice existuje, ale běžnými prostředky a v normálních podmínkách není pozorovatelná.

Dokonalá, bazální štěpnost

Dokonalá, rhomboedrická (klencová) štěpnost

Dokonalá prismatická (hranolovitá) štěpnost

Dokonalá krychlová štěpnost

 

·         Lom

Termínem "lom" rozumíme vzhled povrchu vzniklého odlomením, nikoliv odštěpením krystalu. Podle vzhledu je lom označován jako:

Lom nerovný - někdy ortoklas

Lom lasturnatý - ryzí křemen, obsidián

Lom nepravidelný - kalcit, ortoklas

Lom hákovitý - zlato, stříbro

 

·         Tvrdost

Tvrdost minerálu se určuje podle toho, jestli dokáže poškrábat ostatní minerály nebo je jimi sám poškrábán. Tvrdost zkoumaného minerálu lze nejsnáze určit srovnáním podle Mohsovy stupnice tvrdosti. Tato stupnice zahrnuje 10 minerálů, z nichž každý dokáže poškrábat všechny minerály stojící níže pod ním.

1

mastek - lze udělat vryp nehtem, možný i nožem

6

živec - škrábe sklo

2

sádrovec - lze udělat vryp nehtem, možný i nožem

7

křemen -  škrábe sklo

3

kalcit - vryp možný nožem

8

topaz - škrábe sklo

4

fluorit - vryp možný nožem

9

korund - škrábe sklo

6

apatit - vryp možný nožem

10

diamant - škrábe sklo

 Stupnici tvrdosti tzn. soubor devíti vzorků typických minerálů (diamant je nejtvrdší a není třeba), lze sehnat v obchodě s minerály. při stanovaní tvrdosti zkoumaného minerálu je třeba postupovat následovně:

Jako první vezmeme vzorek minerálu střední tvrdosti, např. apatit (tvrdost 5) a zkusíme, zda jím lze zkoumaný minerál poškrábat.. Pokud ano, vezmeme minerál nejblíže nižší ve stupnici, až dojdeme ke vzorku, kterým minerál již nepoškrábeme. Pokud nelze minerály poškrábat a naopak ani vzorek nemůžeme poškrábat zkoumaným minerálem, pak mají oba stejnou tvrdost. a stejný postup zvolíme i směrem opačným u tvrdších minerálů. Tvrdost zkoušíme vždy ostrými hranami a na čerstvě odlomených plochách. Po každém škrábnutí setřeme z plochy prášek, abychom měli jistotu, že minerál plochu skutečně škrábl, a ne že se o ni jen otřel.

 

·         Hustota 

Hustota čili měrná hmotnost je hmotnost minerálu připadající na jednotku objemu (udává se v gramech na centimetr krychlový). Měření hustoty není jednoduché a jsou k němu nutné speciální přístroje. Přesto lze hustotu využít při určování minerál: prostým potěžkáním kusu minerálu v dlani je možné posoudit, zda jde o minerál lehký (hustota pod 2), normální (hustota 2,5), těžký (hustota přes 3,5) nebo velmi těžký (hustota 6 a více). Nejlépe se hustota posuzuje, když máme k dispozici srovnatelně velký kus minerálu o známé hustotě: pak vezmeme každý minerál do jedné ruky a porovnáme.

 

·         Barva

Na první pohled se zdá, že barva minerálu patří k nejvýznamnějším vlastnostem minerálů. Bohužel, není tomu tak. Je pravda, že jsou minerály, pro které je barva zcela charakteristická, například zelená pro malachit nebo modrá pro azurit. Naprostá většina minerálů se však nevyskytuje jen v jedné barvě, nýbrž v několika různých barvách či odstínech. takový křemen může být bezbarvý, růžový, fialový, hnědý, černý nebo žlutý, diamant zase bílý, žlutý, zelený, hnědý, modrý a černý. K tomu ještě přistupuje fakt, že na vzduchu mnohé minerály získávají jinak zbarvenou povrchovou vrstvu. Bornit je na zcela čerstvém lomu kovově růžový, ale už po několika hodinách se potáhne třpytivou modro-červeno-zelenou oxidační vrstvou. Skutečnou barvu minerálu lze tedy spolehlivě vidět jen na čerstvém lomu.

  

·         Vryp

Brava vrypu (často jen vryp) zjistíme, když kus minerálu otřeme o bílou neglazovanou zadní stranu keramické dlaždice (tzv. vrypovou destičku). Barva stopy otěru je charakteristická pro každý druh minerálu. I když má určitý minerál na pohled rozdílný vzhled i barvu, barva jeho vrypu je ve všech případech stejná. Například fluorit může být bezbarvý, žlutý, zelený, modrý, hnědý, růžový nebo fialový, ale barvu vrypu má vždy jen bílou.

  

·         Lesk

Pojem "lesk" vyjadřuje způsob, jakým minerály odrážejí světlo. Každý neopracovaný minerál má svůj charakteristický lesk. Lesk sám je vlastností obtížně měřitelnou, stanovuje se na základě srovnání s předměty běžného denního života.

Lesk kovový - odpovídá lesku leštěného kovu, např. hliníkové fólie  

Lesk skelný -  odpovídá lesku čirého okenního skla. vyskytuje se u minerálů nejčastěji.   

Lesk mastný - odpovídá lesku mastných skvrn na papíru.

Lesk hedvábný - je srovnatelný se třpytem přírodního hedvábí.

Lesk pryskyřičný - lze pozorovat na kouscích dehtu používaných při silničářské práci.

Lesk diamantový - je zářivý lesk vybroušených diamantů nebo olovnatého křišťálu.

Minerály s leskem perleťovým září bělavým leskem s barevnými tóny, podobně jako vnitřní strany lastur mořských měkkýšů. Existují též minerály matné, bez lesku.

 

·         Soudržnost

Soudržností rozumíme způsob, jakým se minerál chová při vrypu a ohýbání. Většina minerálů je křehká, tzn. že při vrýpnutí, třeba ocelovou jehlou, se v místě vrypu uvolní malé množství prášku. Pokud se tak stane, označujeme soudržnost minerálu jako slabou - tu má např. galenit (leštěnec olověný). Když se podaří udělat vryp bez uvolnění prášku, jako když se nožem řízne do másla, jde o minerál řezatelný (např. argenit, zlato). Zlato lze navíc vykovat do tenkého plíšku - proto je to minerál kujný. Některé minerály např. slída jsou pružné, tzn. že je lze zdeformovat, ale ony se po určité době vždy vrátí do původního tvaru. Nepružné minerály - např. sádrovec - po deformování zůstávají v novém tvaru.

 

·         Fluorescence, fosforescence

Některé minerály po ozáření ultrafialovým světlem mohou více či méně intenzivně zářit různými barvami - to je fluorescence. Po vypnutí zdroje UV záření minerál ještě několik vteřin světélkuje. Tomuto jevu říkáme fosforescence. Obě vlastnosti zpravidla nepatří k charakteristikám určitých minerálů. Různé vzorky stejného minerálu mohou vyzařovat zcela jiné fluorescenční barvy, a další nemusejí být fluorescentní vůbec. 

 

Zdroj:

J. H. Bernard, 2000: Minerály České republiky - stručný přehled. Academia, Praha.

R. Hochleitner, 2015: Nový průvodce přírodou - Minerály. Universum, Praha.

R. Hochleitner, : Minerály a krystaly - kapesní atlas, Slovart, Praha.

O. Medenbach, C. S. Sussiecková - Fornefeldová, 1995: Průvodce přírodou - Minerály. Ikar, Praha.

P. Povondra, 2001: Minerály a drahokamy. Euromedia Group k.s., Praha.